Cyklovýlet  Č. B. - Římov - Douchův háj - Sv.Trojice Trh.Sviny - Buškův Hamr - Todeňská hora

Mnozí z nás, netráví-li čas na home-officu (možná i zde) máme za sebou hektický týden a tak jsme se v pátek odpoledne rozloučili s našimi pracovišti bonmotem "Práci čest a rukám klid!" ;-) Bohužel víkend je zamračený, počasí ošklivé. Mimochodem všimli jste si pravidla, kdykoli je člověk v zaměstnání je krásně slunečno a má-li volno většinou prší či je jinak nevlídno? Alespoň jsem si nyní udělal do svého čínského čajového servisu zelený čaj a volna tímto využívám k sepsání dalšího cyklistického trip reportu z minulé neděle.

Už v lednu jsem v článku o výletu na Červené blato v Jiříkově údolí sliboval reportáž ohledně pohanského léčivého místa útvaru zvaného "vandlička" nacházejícího se v Douchově háji poblíž Sýkorova hamru u obce Besednice resp. Nesměň. Místo mne již delší dobu volalo a až nyní se naskytla vhodná příležitost se tam vypravit, načerpat energii, v tichu v lůně přírody rozjímat a pokusit se znovu po několika letech od předešlé návštěvy o věštění z vodní hladiny skalní mísy vandličky, komunikaci s bytostmi a různé jiné neplechy orákulního druhu. Takový byl primární záměr. O tom ovšem později.

Nasedl jsem tedy v 11h na kolo a v horkém téměř letním dni se vydal jak se nakonec ukázalo na 73 km dlouhou cestu relativně náročným kopcovitým terénem. Nutno podotknout, byl bych si ji užil více, kdyby už krátce po výjezdu z Č. Budějovic u obce Plav nezačal bicykl vydávat občasné hrozivé pazvuky, o kterých jsem se domníval, že pocházejí od ložisek středové osy klik či pedálu, ale následujících 30 km se mi nedařilo přes opakovanou kontrolu všeho možného závadu diagnostikovat, natož opravit. Nakonec se ukázalo, že vzpěra nosiče zavazadel, na kterém jsem vezl batoh, chvílemi drhne o vzpěru blatníku a rámem kola se zvuk přenáší dopředu do míst, kde chyba vůbec není. Starosti to jezdci přidělá značné a zkoumání zdržuje.
První zastávka byla na okraji obce Římov u 2. zastavení křížové cesty.

Zde jsem odbočil vlevo, přejel po mostě přes řeku Malši a zahnul doprava směrem k Besednici. Tady teprve začaly pořádné kopce!

Jak jsem se blížil k Ločenicím, naskytl se vlevo od vozovky pohled na Todeňskou horu v dáli, další bod mého cestovního itineráře.

Mimochodem k Ločenicím se váže jedna má raně porevoluční vzpomínka, kdy jsem zde byl na návštěvě u rodinných známých. Přijel jsem na svém tehdejším motocyklu ČZ 175 / 477.1, který dorost shromážděný před restauračním zařízením 3. cenové kategorie obdivoval. Místo mělo tu zajímavost (již neplatí), že u každého ze 3 výjezdů z obce stál kravín. Stojím tu a rozmlouvám s mládeží, když tu se přiřítí domorodec s očima na vrch hlavy "Klucka u statku na silnici leží ale fakticky suprově rozjetá kočka!". Do místních jako když střelí do hejna vrabců. Všeho nechali, nasedli na svá kola, ti šťastnější nastartovali fichtly, Simsony či Jawetty a drtíce plynové rukojeti rychlopalů na doraz, za značného hluku zmizeli v oblacích benzínových zplodin obohacených štědrou porcí oleje M2T. Holt zdejší kultura má jistá specifika :-)

Při výjezdu z Nesměně jsem znejistěl. Dle mapy v mobilu jsem se měl vydat drsně vymletou polní cestou, kam směřovala šipka cyklotrasy. Značení zmizelo a já se protloukal bahniskem přes pole, les a pastviny. Nakonec jsem ale dorazil na silnici vedoucí z Besednice. Po ní se vydal k Trhovým Svinům a po pár stech metrech odbočil do lesa směrem k Sýkorovu hamru. Douchův háj, hlavní cíl cesty byl coby kamenem dohodí. Věděl jsem, že nejsnáze se na místo dostanu lesní pěšinou. Zde jsem narazil na skupinku cyklistů. Dohadovali se, kudy tudy k vandličce? Posléze nevědouce si ani s mapou v ruce rady mě požádali o pomoc. Radil jsem dobře, ať pokračují lesní cestou. Byli ovšem chytří jako rádio. Prý jim radím špatně a pojedou k Sýkorovu hamru, nedbajíce mé námitky, že ten se nachází na špatné straně Keblanského potoka a přes oplocené pozemky hamru se k místu stejně nedostanou a s koly potok, kde není lávka nezdolají. Nedali si říci. Já jsem pokračoval asi 3 minuty lesem a dorazil k Douchovu háji.

Vandlička sama se nachází na menší vyvýšenině. K mému zármutku byla v obležení turistické výpravy, která zde působila hluk, děti po ní šplhaly, pes se v míse koupal a popíjel vodu. Měl jsem velký problém pocestné přesvědčit, zda by se alespoň na chvíli uklidnili a nechali mě udělat několik rychlých snímků. Posléze sice odešli, aby byli nahrazeni výše zmíněnou partou kolařů, kteří pozdě leč přece pochopili, že komu není rady, tomu není pomoci, vzdali marné pokusy o vlastní trasu a vrátili se v mých stopách. Skvělé! Z věštění a radění se s duchy a bytostmi místa nic nebude :-( Důvod proč je zde lidí jako na Václaváku, ačkoli před několika lety lokalitu téměř nikdo neznal a nenarazili jste tu na živou duši jsem pochopil záhy. Dříve vedla z opačné strany než jsem přijel a sice z Dobrkovské Lhotky k vandličce špatně značená trasa KČT a to prašnou cestou zarostlou místy po kolena plevelem, travou a náletovými křovinami. Nyní je tam nová asfaltka a turistická poznávací trasa, takže všichni dojedou autem až do lesa.

Alespoň tedy trocha teorie a soukromých poznatků či dohadů. Geologové tvrdí, že vandlička resp. mísa v ní vznikla sice méně častou leč přirozenou cestou působením ledovce. Osobně tomu nevěřím. Lidé (kromě místních) o tom nevědí, ale podobných míst s kamennými mísami je v okolí více. Řada těchto mís má velmi pravidelné až ostré okraje. To sice u vandličky neplatí, nicméně domnívám se, že i tato mísa vznikla lidskou činností a pouze v tomto případě následnou erozí byly její okraje vyhlazeny, takže jsou aktuálně oblé. U posvátných pohanských či předkřesťanských objektů je velmi důležité s jakými očekáváními a záměry poutník přichází. Ony lokality si vás totiž "osahají" na dálku a dle toho následně působí či nikoli. Při minulé návštěvě před 10ti roky jsem byl nejprve v "druidském háji" (mé privátní označení lokality GPS 48.7880889N, 14.6078883E na lukách u obce Zaluží s podobnými kamennými útvary, o kterých se příliš neví). Zde jsem rozjímal nechtíc nic získat. Ani prospěch ani nic jiného. Pouze jsem nechával věci plynout. Pak až jsem šel do Douchova háje. Mohu se zcela iracionálně dohadovat, že obě místa spolu komunikují a tvoří síť s dalšími (např. vrchol Vysoký kámen, skalisko a obětiště s runovým kamenem u obce Hrádek u Martinského mlýna, Kamenná pyramida u obce Paseky za Horní Stropnicí, Mandelstein a Nebelstein v Rakousku apod.), takže už před mým příchodem do Douchova háje o mě místo vědělo. Přišel jsem tiše v pokoře, vzdal bytostem úctu a v duchu je požádal mají-li mi co sdělit a chtějí-li ať tak učiní. Přinesl jsem s sebou i dar obětinu v podobě polodrahokamu, který jsem odložil do skříňky na sloupu s vyobrazením Panny Marie. Mimochodem tyto nazvu to "fetiše" původní energii a vyzařování narušují. Zkrátka křesťanský egregor (fuj slovo!) není s původním pohanským plně kompatibilní. Podobně bylo vybudováním kláštera poškozeno vyzařování skaliska - balvanu na Svatém Kameni u Rychnova nad Malší. Naštěstí pro vandličku Panna Marie je vnímána místem jako paralela k uctívání kultu bohyně Matky Země (což nemusí být nutně od věci; jak by vám vysvětlil Mgr. Jan Kozák žido-křesťanství i kulty Země jsou projevem úpadku předešlé vyspělé duchovní védské civilizace a jde v zásadě o temné chtonické nauky či v případě prvně jmenovaném minimálně o selektivně "vykradená" a ku obrazu svému zmanipulovaná původně čistá učení, ale to by bylo na delší debatu). Každopádně místo má silné pozitivní vyzařování. Alternativně by se dalo (za předpoladu, že nepodpálíte les) zapálit zde kadidlo, vonné tyčinky nebo vykouřit dýmku. Skutečně přírodní duchové mají kouř velmi rádi. Dar jsem tedy odevzdal, ale nic se nedělo. Stál jsem před vandličkou a meditoval, že by se přeci mohlo dát z ní věštit nebo se dostat do transu. Byl jsem si tím poměrně jistý. Ale pohanští kněží druidové zde jaksi na stromě návod k obsluze nezanechali. Lajdáci! Nejprve jsem stál před balvanem s mísou po většinu roku naplněnou vodou. Nahlížel do ní a nic. Právě od skaliska u Martinského mlýnu u obce Hrádek mám zkušenost, že když se vyleze na vrchol proudí tam mnohem více energie. Vyšplhal jsem tedy na balvan, postavil se za tu mísu a díval se směrem před vandličku (stejně jako shlíží na příchozí obraz Panny Marie ze sloupu). Naklonil jsem se mírně nad mísou a zíral do její klidné tmavé vodní hladiny, ve které se jaksi v kruhu po jejím obvodu zrcadlily koruny okolních stromů. Mírně jsem si rozostřil vidění a upřeně leč nenásilně do vody hleděl a tiše žádal místo o podporu. Zajímavé. Do té chvíle bylo zcela ticho a bezvětří. Najednou v korunách okolních stromů začal profukovat a ševelit příjemný čerstvý vítr a já měl vidění. Technicky bych to popsal asi takto. Nevím jestli si vzpomínáte v 90. letech vycházel coby příloha novin Právo barevný časopis. V něm byla vždy jedna strana s barevným tiskem, kdy na první pohled to byly jen různě digitálně rozostřené barvy jenže, když jste se dívali pozorněji nějakou chvíli, nad stránku jakoby vystoupil 3D obraz. Hologram. Něco podobného se dělo v té míse. Jen mi to ukazovalo to, co mělo být sděleno, potažmo na co jsem se v duchu ptal. Kdo chce ať věří, případně si to zkusí sám, kdo nechce nechť nechá být.
Tentokráte mi to tedy pro nával lidí nevyšlo. Pokračoval jsem tedy k Sýkorovu hamru.

Celý článek naleznete zde: https://bohumiluvblog.blogspot.com/2020/05/cyklovylet-1752020-c-b-rimov-douchuv.html?view=magazine&fbclid=IwAR00mI1eUdefFm52oW4tIelgwH_I4J3dh3ZfWTW5J0mtRQTGh5LzkrTxUqY

Příjemné dny příští a vše dobré vám i vašim blízkým přeje
Bohumil